Den, kdy jsem se stala Newyorčankou

Den, kdy jsem se stala Newyorčankou

Každý se stává Newyorčanem právě ve chvíli, kdy se rozhodne jedním se stát.

Kateřina Kadlecová
KategorieCestování

„Každý se stává Newyorčanem právě ve chvíli, kdy se rozhodne jedním se stát,“ řekl mi John jedno nedělní odpoledne na bazénu, když zrovna manželka odtáhla děti do sprch a on se mezitím snažil vyjmenovat všechny podniky, kam chodí jen „locals“. Později jsem o jeho slovech přemýšlela - odkdy, a jestli vůbec, si tak mohu sama říkat?

Rozhodně jsem se nestala Newyorčankou před dvěma lety, kdy jsem Město navštívila poprvé. Tak nějak jsem vyhodnotila, že čas ne příliš smysluplně strávený ve frontách, ať už na Empire State Building, na trajekt, který mě dovezl k soše Svobody, a v neposlední řadě na nejnovější iPhone, ze mě ještě žádného znalce života ve Velkém jablku nedělá.

¸To až letos, kdy jsem se rozhodla vyrazit do New Yorku podruhé a rovnou na tři měsíce. Většinu času jsem strávila na bazénu v Hobokenu, v sousedním státě New Jersey, který od New Yorku odděluje jen řeka Hudson. Snažila jsem se něco vydělat jako plavčice, ale každou volnou chvíli mimo práci jsem dýchala vzduch Manhattanu. A tenhle vzduch, ten vám dokáže pěkně zamotat hlavu!





Takže když jsem tak přemýšlela nad Johnovými slovy, našla jsem několik momentů, které ze mě v mých vlastních očích alespoň chvilkovou Newyorčanku udělaly. A není to tím, že jsem viděla vyhrát Yankees na stadionu v Bronxu, nebo navštívila muzikál na Brodwayi (až pojedete do New Yorku, tak ale obojí udělejte, stojí to fakt za to). Být Newyorčanem znamená umět se totiž po City správně a efektivně pohybovat. To se dá shrnout do několika newyorských momentů:

NYCmoment #1: mám už naprosto pokrytou mapu veřejných záchodků na Manhattanu (čti podniků nebo obchodů, kam je vhodné/není příliš nevhodné vkrást se na záchod bez utracení jediné penny). A to včetně složitějších oblastí jako je Downtown. Chelsea se sto bary na kilometru čtverečním by totiž zvládl každý záchodový amatér. Mimochodem v těchto barech samozřejmě všechny podavače papírových ubrousků na toaletách pečlivě otipuju, jelikož mě tato pracovní pozice jako pravou Newyorčanku vůbec nepřekvapí a ve vší úctě k daným lidem, nepřijde vůbec zbytečná.

NYCmoment #2: cestu po zmiňovaném Times Square a přilehlých ulicích Midtownu trávím odmítáním prodejců turistických výletů. Tři měsíce ve Městě a najednou proti nim v mysli zbrojíte: Do I look like a tourist? Vypadám jako turista? Nebo že nevím, kam jdu? Načež si za rohem stejně otevřu Google Maps, ale přece neztratím svou domnělou newyorskou tvář!

Cestu po Times Square a přilehlých ulicích Midtownu trávím odmítáním prodejců turistických výletů. Tři měsíce ve Městě a najednou proti nim v mysli zbrojíte: Do I look like a tourist?

NYCmoment #3: a pozor, tenhle moment mění všechno. Je to přesně ta chvíle, kdy si stoupnete na ulici a zamáváte na svůj první žlutý taxík. Jakkoliv pateticky to zní – první jízda byla jízdou mého života a já si přála, ať to trvá věčně. Což mě přešlo tak za dalších deset sekund do chvíle, kdy jsem zpozorovala, jak se z útraty na taxametru stalo dvojciferné číslo. Zbytek jízdy jsem jen zařezaně seděla na zadním sedadle a tiše, ale o to víc vehementně proklínala newyorský provoz. Což vlastně, opravdu, dělá úplně každý správný Newyorčan.





Na Johnova slova jsem si ale paradoxně vzpomněla jindy. „Každý se stává Newyorčanem právě ve chvíli, kdy se rozhodne jedním se stát.“ A já se rozhodla po oslavách dne Nezávislosti, kdy jsem v dešti bloudila opuštěnými ulicemi Soho. Město, které nikdy nespí, spalo. A já a banda ostatních českých plavčíků, tím momentem kamarádů na život a na smrt, jsme jediní byli vzhůru. A City bylo naše.

Sleva 20%

Staň se členem věrnostního programu Centra Chodov a získej 20% slevu na všechny nezlevněné produkty v Nike Store

Více o obchodu

Sleva platí jen pro členy věrnostního programu. V případě, že jimi nejste, stáhněte si naši aplikaci.

Stáhnout aplikaci Přidat se online