Volnost a upřímnost Kyrgystánu

Volnost a upřímnost Kyrgystánu

Co se můžeme naučit od země, kde koně postávají i na dálnici.

Lenka Švelchová
KategorieTravel

Poslední cesta do střední Asie mě překvapila v tom, že trendy, které u nás všichni řešíme, jsou v Kyrgyzstánu už dávno přirozenou součástí života. A vždycky byly. I bez aplikací.

Kyrgyzstán je středoasijské Švýcarsko. Jakoby. Díky pohoří Ťan-šan je bezkonkurenčně nejhornatějším státem z celého okolí a nadmořská výška nad 2 000 m. n. m. je standard. Jen se ještě neprošlapaly stezky a na kopcích nevyrostly horské chaty. Ale lze si poradit i bez nich. Já jsem vyrazila do východního Kyrgyzstánu, kolem teplého jezera Issyk-Kul. Oproti západnímu Kyrgyzstánu je ten východní, díky ruskému vlivu a většímu přísunu turistů, otevřenější a volnější - prostě ideální místo pro začátečníky, kteří ještě nemají dostatečný vhled do toho, co se sluší a patří v zemi, kde 85 % lidí jsou muslimové.

Doteď nevíme jak a proč, ale každý den jsme zažili neuvěřitelné setkání s místními – ať už nás v bouřce pozvali na teplý čaj ze samovárku, nebo nám (hlavně teda mně) darovali kytici rudých růží v taxíku. Prostě boží. A čím víc jsem viděla a chápala, jak žijí, tím víc jsem si říkala: „Sakra, vždyť oni tady žijou všechny ty trendy, o kterých se u nás pořád mluví!“





Máš postel? Tak ji pronajmi. |
#familybusiness

Turistický průmysl je šance, kterou je třeba využít. Kyrgyzové jsou z naší zkušenosti milí laskaví lidé - zřejmě dokonce tak, že se místní neziskovky zaměřují především na to, aby se místní naučili brát si od turistů peníze a zbytečně to nepřeháněli se svou pohostinností. S radostí vás pozvou na čaj či domácí kumys (středoasijský alkoholický nápoj z kvašeného kobylího mléka), a pokud je třeba, místo na spaní se vždycky najde.

Ti, kteří pochopili, že je „oukej“ si za střechu nad hlavou nechat zaplatit, nabízí na různých serverech i tabulích komnatky, ve kterých můžete složit hlavu. Airb’n‘b tu není zatím nejpopulárnější server, ale různé přestavěné chlívky na dvoře najdete i na Booking.com. Většinou jde o jednoduché místnosti, toaleta je často nasucho, koupelna někdy barel na zahradě. Ubytování u někoho doma je většinou tak levné, že naše testovací spaní v půjčeném stanu vyvolávalo spoustu otázek a slitování. Všichni ve vesnici vědí, kdo co pronajímá a rád doporučí - především své příbuzné.

Mobilní stavby? Ty jsou trendy už několik století | #nomads

Kromě komnatek můžete často spát i v jurtě (stanu s kulatým půdorysem a špičatou střechou), tradičním „stavením“ ještě před tím, než zde především Sověti začali stavět kamenné domy. Jurty jsou dnes často velmi dobře vybavené stany, kde si v zimě přitopíte v kamnech a s čím dál tím levnějšími solárními panely z Číny si často i posvítíte ve dne i v noci. Jinak v nich je tma jako v pytli. Stan jako takový má velmi lehkou rozložitelnou konstrukci, která se na vrcholku spojuje železným kolem, symbolem nomádského způsobu života, který najdete přímo na jejich národní vlajce. Kyrgyzský životní styl totiž na rozdíl od kolegů z Uzbekistánu nefunguje tolik v čase, jako v prostoru - tady a teď, celoročně. Kamenné budovy, které by byly starší než z konce 19. století, budete hledat těžko a o těch, co najdete, toho nikdo moc neví. Prostě seberete jurtu, stádo, rodinný klan a vyrazíte. Tráva doroste a za vámi vždycky zůstane jen planina.

Flexible services? Cokoliv od pop-up pekárny po koňské taxi. | #popup

Co mě na Kyrgyzstánu bavilo nejvíc, je spontánnost při sdílení čehokoliv. V šest ráno sjel pekař ze silnice, aby mi na pláž dovezl čerstvě upečené koláče, vyskládané na zadní sedačce jeho Lady. Jen tak. Dva kluci nám za pár korun půjčili koně a odvezli nás k vodopádům ještě před setměním. Jen tak. Brigáda.

Počítače tahle chudá země přeskočila, ale na smartphonu chatuje i bába, co prodává smažená kuřata na náměstí.

Jedeš někam? Vezmi někoho navíc. | #carsharing

Kdo má auto, je potenciální taxikář. Taxíkem se totiž v Kyrgyzstánu jezdí hodně. Většinou na kratší vzdálenosti do 20 km, ale když na to přijde, hodí vás klidně i 200 km. Někdy jsou auta a řidiči organizování společně s maršutkami (minibusy na pravidelných linkách), jindy je prostě chytíte na ulici. Na tachometr zapomeňte, cena se domlouvá předem a asi vás nepřekvapí, že se může dost lišit. Ovšem, když už se jede, je třeba to využít!

Řidiči si často cestou vyřídí pochůzky nebo rodinné návštěvy. Vyzvednou vajíčka od švagra, naberou (zdarma) starou babku s nákupem nebo rovnou partu dělníků i s kýbly cementu. To vše je v Kyrgyzstánu běžné. Na to, aby se využilo prázdné místo v autě, nikdo nepotřebuje žádnou aplikaci. Prostě stačí mávnout.

Odlehčit a zjednodušit služby? Jeden stánek stačí. | #online

Po tom, co jsme si udělali pár přátel, nám došlo, že by se hodilo mít místní SIM kartu. Reklamu na několik operátorů jsme viděli všude, ale pobočky nikde. Všude jen samé „obrandované“ slunečníky. Brzy nám došlo, že pod nimi není jen stín, ale i pobočka – stolek, židle, slunečník a prodejce ve věku 11+, který hbitě vezme kterýkoliv telefon a pro nás záhadným systémem SMS ho připojí online: 8 GB za 90 somů na týden, to je cca 30 Kč. Počítače tahle chudá země přeskočila, ale na smartphonu chatuje i bába, co prodává smažená kuřata na náměstí.

Gastro trip? Ten beran, ten je 100% bio. | #natural

Do Kyrgyzstánu? Budeš tak akorát kopat do šutrů a jíst berany. To mi řekla znalá kamarádka (Burjatka) po tom, co jsem oznámila, kam mám namířeno. V tu chvíli jsem se jí to snažila vyvrátit, ale zpětně - nebylo to daleko od pravdy. Berany nebo jiná zvířata tady potkáte všude – venku i na talíři (ano, i koně). V různém složení a skupenství – rozsekané ve smažené kapse samse, nebo s nudlemi a zeleninou jako lagman, s rýží jako plov, a jejich výrazné chuti už vůbec neuniknete, když si dáte silný vývar z kostí šorpo (výborné!), zkvašené kobylí mléko kumys nebo jakékoliv domácí sýry či mléko.

Moje teorie je, že v jurtě toho na malých kamnech prostě tolik nenavaříte, takže jídla jsou velmi jednoduchá a výživná. Tradičně tu najdete i celoregionální speciality, jako je třeba polévka okrožka nebo manty – plněné knedlíčky vařené v páře (opět se stejnou masovou směsí). I ve větších obchodech koupíte sýry zabalené do igeliťáku, evidentně lokální produkce, a i bez nich – většinu základních potravin koupíte u farmářských stánků, včetně skvělého chleba, který se peče k hliněných pecích skoro v každé druhé ulici.

Pokud neholdujete masu, najdete tu i spoustu výborné zeleniny, oříšků a sušeného ovoce, popřípadě levné sušenky, perníčky a keksíčky. Oboje se kupuje a jí na kila a zapíjí čajem. Kafe je buď instantní, nebo neskutečně drahé.





Co si z toho vzít?

Je třeba se poučit, inspirovat, otevřít se: volnosti, upřímnosti. Do sociálního kontaktu je potřeba skočit po hlavě. Ono se to odrazí a vrátí zpět! #takdotoho!

Jedeme do Kyrgyzstánu!

Uprostřed letní svatební sezóny jsme byli rádi, že jsme se mohli vzdálit alespoň na dva týdny. Letěli jsme do Astany (Kazachstán), přesunuli se obratem do Biškeku (hlavní město Kyrgyzstánu) a potom už k jezeru Issyl-Kul. Přes menší městečka na severním pobřeží jsme se dostali do Karakolu, východního centra turismu (město vesnického rázu, kde odkudkoliv vždycky uvidíte na konec města a do hor). Tam jsme čekali na lepší počasí a strávili několik dní menšími výlety po okolí. Našim cílem bylo vysokohorské jezero Ala-Köl (3500 m.n.m). Já jsem byla dvakrát na Sněžce, výš ne, a po zkazkách o zamrzlém jezeře nebo vyplavených stanech se mi jevilo jako prozíravé počkat na lepší počasí. Když dole prší, nahoře lítají kroupy, dva dny před naším výstupem se při bouřce utrhla hlavní silnice a celá oblast se odřízla od zásobování autem (naštěstí koně zvládnou skoro cokoliv). Výstup k jezeru byl vyčerpávající, ale úspěšný a po menším odpočinku jsme vyrazili po jižní spojce do Kochkorky, odkud jsme se nechali vyvézt k jezeru Son-Kol (3 100 m.n.m.) a strávili několik dní s pastevci. Odtud jsme se vrátili do Bishkeku a zpět do Kazachstánu. Uf!

Lenksy Electro-Makovec
Cestuju napunk. Vezmu svůj růžový batoh, manžela (novinka!), kartu, pas a jedu. Zbytek se nějak vyvrbí. Když nejsem v tahu, pracuju, volám pravidelně rodičům a když rostou, jdu na houby.