Odvaha živit se větrem

Odvaha živit se větrem

Mladá Češka si zařídila kitesurfovou školu na dohled od Afriky.

Renata Galertová
KategorieInspirace

Sedíme u Atlantského oceánu na nejjižnějším cípu Evropy, slunce se třpytí na vlnách a planina za našimi zády je posetá obytnými vozy. Jana Kovaříková, Češka, která v Tarifě na jihu Španělska už pátým rokem provozuje kitesurfovou školu, pozoruje hladinu. Vyhlíží vítr.

Cesta na jih
Cesta téhle opálené čtyřiatřicátnice na pobřeží Atlantiku odstartovala jako mnoho dalších, prací au-pair v Anglii. Když zjistila, že ji tahle země vlastně nebaví, zamířila za přáteli na Mallorku. „Anglicky jsem skoro neuměla a ve španělštině nezvládala ani pozdravit“, popisuje. Obě řeči se postupně naučila a aby se uživila, dělala, co se dalo. Nakonec si na Mallorce otevřela vlastní potápěčské centrum.

Když ji ostrov omrzel, vzala auto a vydala se na jih. „Dojela jsem do Tarify a jižněji už to nešlo,“ směje se a vypráví, jak u pláže rok žila v autě, zatímco pracovala v místním baru. „Když jsem potom viděla první šílence na surfech s draky, chtěla jsem to taky zkusit.“ Nakonec se zamilovala nejen do kitování, ale i do Španěla. „Společně jsme si otevřeli školu Pata Negra Surf. Děláme instruktory kitingu, lezení, surfování, horských kol a Stand Up Paddle. Užíváme si všechno, co okolní příroda nabízí,“ horuje nadšeně.




Hlavní město větru
Není jediná, komu místní podmínky učarovaly. „Tarifa je hlavní město větru v Evropě, proto sem jezdí hodně cizinců. Němci, Holanďani, ale i Američani a Asiati. Je to hodně kosmopolitní místo. Většina kitesurfových škol, které tu jsou, patří cizincům nebo samozřejmě Španělům.“ Konkurence ve městě, ve kterém fouká tři sta dní v roce, rozhodně nechybí. „Oficiálně tu funguje více jak sedmdesát kitesurfových škol,“ popisuje Jana.

Její slova potvrzuje roj draků, který se vznáší nad vodou, jakmile se zvedne vítr. Jak zkrotit kite, který může mít rozpětí až dvanáct metrů, se člověk musí nejdřív naučit. „Rozhodně to není o tom, že by si koupil draka, okoukl ostatní a šel na to,“ zdůrazňuje Jana. Padající kite a hlavně tenká lanka, která ho přidržují, dokážou zranit a nebezpečné jsou také mořské proudy. V Gibraltarském průlivu mívají podobu dravé řeky, ze které se nezkušený plavec nemá šanci dostat.

S tím má Jana osobní zkušenost. Za záchranu dvou lidí, pro které se v podobně nebezpečné situaci vydala, dostala dokonce španělské vyznamenání. „Slyšela jsem křik, tak jsem popadla to největší prkno, jaké jsem našla, navlékla na sebe tři záchranné vesty a plavala jako o život. Byli to nudisti, nebyl to moc pěkný pohled,“ vzpomíná teď už se smíchem. Jinak ale kitesurfing považuje za naprosto bezpečný sport. „Pod správným vedením je to v pohodě a navíc je to činnost, kterou si lidé okamžitě zamilují“, popisuje svoje zkušenosti instruktorky.

Pod náporem místní byrokracie jsem si uvědomila, jak to v Česku pěkně funguje. Tady se všechno táhne desetkrát tolik. Jenom zjistit, jaké podmínky musí člověk splnit a domluvit si na schůzku na úřadech trvá měsíce.

Plážová dřina
Ač vypadá práce na pláži idylicky, přes léto je to dřina. “Tři měsíce se jede v kuse bez odpočinku. Každý den na pláži, neustálá zodpovědnost za lidi. Mezi tím papírování, úřady, popojíždění autem. Všichni tady víme, že v hlavní sezoně se nežije, v hlavní sezoně se maká,“ popisuje. „Ale zbytek roku bývá naštěstí volnější,“ vypráví spokojeně.

Volnější životní styl má ostatně Jana na Španělsku nejradši. „Naučila jsem se tu relaxovat, zklidnit se. Ono známé ‚mañana‘ v praxi,“ vysvětluje. „Taky miluju to, co vidíš tady okolo,“ opíše paží výmluvný oblouk nad oceánem a horami. „Česko mi chybí, ale nevydržím tam. Po dvou po třech týdnech nezvládám ten stres.“

V Andalusii se prý nedá uspěchat nic, ani podnikání. „Pod náporem místní byrokracie jsem si uvědomila, jak to v Česku pěkně funguje. Tady se všechno táhne desetkrát tolik. Jenom zjistit, jaké podmínky musí člověk splnit a domluvit si na schůzku na úřadech trvá měsíce,“ vysvětluje.

Neřeším, žiju
Jana v zahraničí prožila skoro patnáct let. „Zažila jsem, že mi v Česku lidé říkali: no jo, ty umíš španělsky, máš tam zázemí“, musela jsem se smát. Když jsem začínala na Mallorce, nikdo se se mnou nemazlil. Zažila jsem dvanáctihodinové směny, měsíc v kuse, kdy mi na konci odmítli zaplatit. Ale dneska bych těm lidem poděkovala, protože jsem tam, kde jsem. Vím, co zvládnu. Umím se postarat sama o sebe,“ vypráví přesvědčeně.

I když ji svobodný život, který žije, baví, přiznává, že nic není zadarmo. „Nemám takovou jistotu. Ze začátku to byl docela boj, protože jsem byla zvyklá dělat si plány. Počítat s výplatou. V tomhle ohledu musela změnit způsob myšlení,“ uvažuje.

A co by si přála dál? „Žiju teď a tady. Než bych si vzala hypotéku, budu radši znovu žít v autě. Nevím, co budu dělat zítra. Asi nejspíš budu zase tady na pláži, čekat, jestli foukne, ale kdybych měla říct, co mě čeká tuhle zimu, tak neumím odpovědět,“ přibližuje mi svoji filozofii, která se tady, na křižovatce kontinentů, zdá dokonale správná. Ukáže na čepice bílé pěny na vzdálených vlnách. Zvedá se vítr. Ještě chvíli a přijdou dnešní žáci. „Já prostě neřeším, já žiju,“ dodává.


Sleva 20%

Staň se členem věrnostního programu Centra Chodov a získej 20% slevu na všechny nezlevněné produkty v Nike Store

Více o obchodu

Sleva platí jen pro členy věrnostního programu. V případě, že jimi nejste, stáhněte si naši aplikaci.

Stáhnout aplikaci Přidat se online