Mojí vášní jsou tenisky

Mojí vášní jsou tenisky

Peter Kováč vypráví o své sbírce, která čítá 250 párů bot.

Aneta Štefánková
KategoriePeople

V teniskách se Peter Kováč, pro přátele „Kovo“, zhlédl už v dětství, kdy mu je ještě kupovali rodiče. Naplno je ale začal sbírat před šesti lety, kdy vyrazil do Ameriky. „Bylo tam možné koupit tolik zajímavých párů, že jsem to bral jako osvícení. Za vlastní peníze jsem si pořídil šest párů a tenisky začal sbírat,“ vysvětluje pětadvacetiletý Peter původem ze slovenského Ružomberoku, který ve stejné době propojil svoji sběratelskou vášeň se zaměstnáním.

Začal totiž pracovat jako produktový manažer v pražském obchodě s obuví Footshop. „Není to pro mě práce, ale můj život. Vlastně jen střídám místa, kde zrovna jsem, ale myšlenkami zůstávám stále tam,“ říká o svém zaměstnání.

Aktuálně má ve sbírce kolem 250 párů, přesný počet podle svých slov nezná. Pořídil se na ně několik velkých botníků, které pojmou 36 párů, a všechny se snaží nosit. „Kupuji si svoji velikost, maximálně o jednu větší. Není to tak, že bych každý den obouval jiné, spíš si nějaké oblíbím a nosím je v kuse. Nenošených mám doma asi jen patnáct,“ říká Peter, který má ve sbírce nejrůznější značky a typy tenisek z různých koutů světa včetně kousků z limitovaných a prémiových sérií. Jeho nejoblíbenějšími značkami jsou Vans a Adidas, nejdražší pár ho vyšel na 300 eur, tedy asi 8100 korun.





Stanování před prodejnou
Nové kousky „loví“ na zahraničních webech a sběratelských burzách, na které vyráží hlavně do Švýcarska a Francie. Popisuje, že pro speciální modely musí občas leccos vytrpět. Výjimkou totiž není to, že zájemci několik nocí stanují před prodejnou, aby se na ně vytoužený pár dostal.

„Lidí je vždycky víc než zboží, takže se často losuje. Dostanete číslo a doufáte, že se na vás dostane,“ říká Peter s tím, že ne všichni chtějí boty do své sbírky. Hned po zakoupení speciálním botám rapidně stoupá cena a na černém trhu se dají prodat o tisíce i desetitisíce dráž.

„Stává se, že někteří spekulanti si zaplatí třeba bezdomovce, vyšlou je čekat před prodejnu, a tím si zvyšují šanci, že něco z limitované série získají. U nás ve Footshopu jsme proti tomu vymysleli různá opatření, zájemci se třeba musí předem registrovat, aby se boty dostaly těm, kteří o ně opravdu stojí.“

I když pracuje pro prémiovou prodejnu s obuví, na kterou se často limitované edice dostanou, nemá ani Peter jisté, že speciální pár skončí právě u něj. „Pokud jde o nějaký skutečně výjimečný kousek, samozřejmě o něj mají zájem všichni zaměstnanci. My ale vymezíme jen určitý počet, o který pak losujeme. Zbytek jde do volného prodeje. Spravedlnost musí být.“