Bez masa, bez mléka, bez vajec

Bez masa, bez mléka, bez vajec

Veganství mi pomohlo i k cestě ke mně samotné, říká blogerka Dewii.

Aneta Cibulková
KategorieFood & Dining

Karolína Rathousová, známější pod přezdívkou Dewii, je několik let blogerkou zaměřující se na veganství, ale zvládla být i kuchařkou, živí se výživovým poradenstvím, občas si zafotí jako modelka, natáčí na youtube a napsala knihu Veganův průvodce. Osobitost z ní čiší na první pohled, ráda mění účesy a její tělo pokrývá několik tetování.

Co pro tebe malůvky na těle znamenají a z jakého důvodu jsou vlastně součástí tvého života?
Každé tetování pro mě znamená něco jiného - některé mi připomíná určitou část mé minulosti, jiné představuje mé postoje či věci, které miluji. Jiné jsou zase čistě na okrasu. Ráda si se svým tělem hraji a "vylepšuji" ho různými způsoby - proto se nechávám tetovat, mám několik piercingů a často měním účes i barvu vlasů. Nemám ráda stereotyp a zrovna u vlasů mě potřeba mít něco nového chytá velmi často.

Čím se nejvíce cítíš být? Blogerkou, youtuberkou, kuchařkou, nebo výživovou poradkyní?
I když mě primárně živí výživové poradenství a věnuji mu také největší část svého času, nejvíce se cítím být blogerkou. Nejspíše kvůli tomu, že blogování se věnuji ze všeho zmíněného nejdéle a je to zároveň i činnost, která mě k těm ostatním dostala.

Jsi veganka a veganství kromě jídelníčku také z velké části doprovází tvou tvorbu. Co tě k němu přivedlo?
K veganství jsem se dostala v roce 2012 přes hardcorový festival Fluff fest, kde jsem poprvé ochutnala veganský burger, palačinky a zmrzlinu. A tak jsem zjistila, že vegani nejí jen rýži a zeleninu, ale naopak nejsou snad o nic ochuzeni. Po příjezdu z festivalu domů jsem se pak dala do pátrání po důvodech, proč být vegan a zjistila, že už mi vegetariánství nestačí.





Vím, že kromě veganské stravy používáš třeba i veganskou kosmetiku. Co tě „pálí“ nejvíc? Je největší problém chování ke zvířatům, testy na zvířatech, nebo něco jiného?
Nejvíc mě určitě pálí přístup lidí. Nepochopím, jak někomu může přijít normální to, co se zvířatům děje dnes a denně. Pokud se někdo dostane k informacím o tom, jak to vypadá ve velkochovech nebo testovacích zařízeních a nijak poté nezmění své zvyky a nepocítí potřebu s tím něco dělat, tak nechápu, kde nechal soucit.

Je život vegana v něčem výrazně těžší, nebo složitější?
Ze začátku může být, ale jakmile se v tom člověk zorientuje a naučí chodit, tak už je to brnkačka. Pro mě samotnou je to po čtyřech letech už něco absolutně přirozeného a necítím, že bych kvůli veganství měla těžší či složitější život. Naopak mi veganství velmi pomohlo v mém vztahu k jídlu i ke mě samotné.

Byla jsi kuchařkou ve veganské kuchyni a napsala jsi Veganského průvodce. Co tě přimělo k napsání knížky?
Byl to můj blog, ze kterého v podstatě kniha vychází. Na blogu jsem se snažila a snažím přiblížit veganství čtenářům a ulehčit ho nejen nováčkům. Po nějaké době psaní blogu mě pak napadlo všechny tyto informace zformovat i jako knihu a idea Veganova průvodce byla na světě.

Živíš se výživovým poradenstvím. Zaměřuješ se jen na vegetariány a vegany, nebo i na milovníky masa?
Za klienta/ku vezmu každého, kdo má o to zájem, ať už jí jakkoliv. Nejvíce se mi ozývají vegani, ale sem tam se přihlásí i nějaký ten masožrout. Neodmítám ani je, protože to beru jako příležitost ukázat jim i něco z krás rostlinné stravy.

Sama se věnuješ cvičení a jak se říká „zvedáš těžký váhy“. Milovníci masa často říkají, že vegetariánům budou chybět živiny, je to pravda?
Pravda to být může a nemusí, a to jak u veganů, vegetariánů, tak ale i u masožroutů. Vždy záleží na tom, jak si konkrétní jedinec rozvrhne svou stravu. Obecně ale vegetariánská ani veganská strava není nijak nedostačující, ani pro posilující jedince.

Kam do budoucna směřuješ, máš nějaké velké plány? Třeba druhou knížku?
Mám v plánu dál na sobě pracovat a posouvat se v tom, co dělám. Konkrétní cíle nemám, nechávám to volně plynout. Nad druhou knihou jsem uvažovala už během psaní Veganova průvodce, ale nějak si na to stále nejsem schopná vynahradit čas. Tak snad jednou…