Zapomenuté město

Život v podmanivém Portu může být pro Středoevropana překvapivě náročný.

Zapomenuté město

20. 01. 2017 Nina Makelberge Cestování

Je to zvláštní pocit procházet se ulicí lehce omámen vínem uprostřed pracovního dne. Degustace tradičního portského vína v malebných sklípcích na břehu řeky Douro trvají obvykle hodinu. Procházíte temnými vlhkými klenutými chodbami se starými dubovými sudy naskládanými od podlahy až ke stropu. Vdechujete nasládlý štiplavý vzduch fermentovaných hroznů, zatímco vás někdo z místních provází historií a technologií jednoho z nejhodnotnějších portugalských vývozních artiklů.

Během prohlídky se člověk nemůže dočkat, až okusí první sklenku. V závěru každý dostane hned tři vzorky – sklenku bílého portského vína, sytě červeného Ruby a zlatavě hnědého Tawny. Pro ty náročnější existuje i možnost VIP volby, kdy je ke koštování nabídnuta sklenička bílého, dvě Ruby a dvě Tawny pro porovnání a na závěr ještě degustace Vintage selekce. Nikoho ale nepřekvapí, že na konci ochutnávky si už nikdo nepamatuje rozdíl mezi Tawny, Ruby nebo Vintage...

I když jsem se zúčastnila nejméně pěti takových ochutnávek, pořád nedokážu říct, jaký je ve vínech rozdíl. Ve stavu mírné intoxikace se najednou otevřou dveře a vy jste nasměrováni ven, vstříc portugalskému slunci.

Je libo vnitřnosti na kmíně?

V Portu jsem prožila tři roky díky manželovi, který dostal pracovní příležitost na místní univerzitě. Ještě teď mám v paměti ten pocit, kdy vyjdete ven z malého sklípku, mžouráte očima a snažíte se přizpůsobit jasnému světlu, které se odráží od starých rybářských domků ve Viva Nova de Gaia, kopcovitém břehu řeky Douro v Portu. Právě tady najdete všechny známé i méně známé producenty vína, mezi které patří například vinařství Sandeman, Offley či Graham.

Procházka křivolakými uličkami na protějším břehu v centru Porta pouze zvyšuje účinky požitého vína a najednou si uvědomíte, že byste mohli i něco sníst. A že je nabídka místního jídla víc než lákavá.

Vyhněte se nóbl a okázalým podnikům – ve většině případů tu dostanete stejné jídlo (často dokonce horší kvality) za vyšší cenu. Portská kuchyně se vyznačuje jednoduchými pokrmy, ale zasednout tu k jídlu znamená užít si pořádnou hostinu.

Hned poté, co vás obsluha usadí ke stolu, vám přinese misku čerstvých oliv a kukuřičný chléb broa, který je mimochodem úžasný jako příloha k dušenému masu a omáčkám.



„Tinto o Branco?“ ptá se číšník. Podle vaší odpovědi přinese půl litru červeného, nebo bílého vína. Je docela běžné, že malé restaurace mají jen pár jídel, které se opakují každý týden. Často jsme proto v pátek navštěvovali malý rodinný podnik hned za rohem, protože podávali Cozida a Portuguesa, dušené maso v portugalském stylu, a v úterý nebo ve středu jsme jedli v jiném málem podniku, ve kterém měli Rojoes.

Každý, kdo miluje vnitřnosti stejně jako já, musí tohle jídlo vyzkoušet. Jsou to dušené vepřové vnitřnosti na kmíně, od drštěk po spodní část střev. Nedopusťte, aby vás vůně připomínající moč odradila, protože je to naprosto fantastické jídlo. Zvlášť pro chladný portský den.

Zima bez ústředního topení

Portské jídlo je vůbec ideální pro chladné počasí. A po pravdě to byla jedna z věcí, která mi pomohla přežít zimu. Během ní totiž pobyt v Portu není žádná legrace. V severnějších zemích Evropy se nám už podařilo zimu překonat - zatímco venku zuří sněhová bouře, doma v obýváku se můžeme klidně promenádovat ve spodním prádle. To se ale rozhodně nedá praktikovat na severu Portugalska.

I když teploty zřídkakdy klesnou pod nulu, čtyři stupně a vytrvalé mrholení zrovna není mírná zima. Rozhodně ne v zemi, kde domy nemají ústřední topení a okna jsou bez izolace. Můj manžel vždycky žertoval, že pokud chceme jídlo udržet v chladu, stačí ho dát ven, a když chceme, aby mělo pokojovou teplotu, necháme ho v ledničce. Takže není žádným tajemstvím, že jednou z nejlepších věcí na zimě v Portu bylo právě setkávání se s přáteli nad lahodným jídlem.

Portugalci u jídla nikdy nepospíchají. Dokonce i polední přestávky v pracovní době trvají nejméně dvě hodiny. Oběd je většinou zakončený espresem nebo pingem (espreso s kapkou mléka), zatímco večeře, ano, uhodli jste - sklenkou portského vína. Teprve takto posilněni se můžete zachumlat do kabátu a šály a vyrazit prozkoumat tohle zapomenuté město.

Proč zapomenuté?

Protože někdy v 50. letech minulého století se tu zastavil čas a vrátil se teprve nedávno. Na jedné straně tady uvidíte supermoderní architektonické stavby, jako například systém místního metra nebo futuristický koncertní sál Casa de Musica, a na druhé straně poznáte Porto jako nedotčené připomenutí svých dávných počátků.

Porto je výstavou jedinečné směsi středověkých ruin po boku krásných secesních budov. Pro mě bylo nejpozoruhodnější knihkupectví Lello & Irmão, které je ve skutečnosti jedním z nejstarších obchodů z knihami na světě.

Zatímco ve většině jiných měst výlohy nahradil jednotný design módních značek, v Portu si dřevěná průčelí obchodů zachovala původní ráz. Nejvýraznějším příkladem je třeba ulice Aliados na hlavním náměstí, kde můžeme najít restauraci McDonald’s v pozoruhodné budově Imperial Cafe z roku 1930, jednom z klenotů stylu art deco.

Myslím, že právě tohle je důvod, proč je Porto tak zvláštním místem. Ze všech stran tu čiší romantický druh dekadence, kde se luxus setkává z určitou syrovostí. A ve vzduchu je cítit vůně oceánu a spálených kaštanů.

Dodnes kdykoliv vidím lahev portského, vzpomenu si na tohle město a na jeho podmanivý, drsně-krásný způsob života. Já sama jsem si z něj přivezla ten nejkrásnější dárek – našeho syna.

Chystáte se na cesty? Poohlédněte se po pohodlném oblečení třeba v obchodech Peak Performance, Napapijri nebo Superdry.