Jihoamerická nudle mnoha chutí

Velehory, jezera, poušť i ledovce. A skvělé víno! Chile je země „all inclusive“.

Jihoamerická nudle mnoha chutí

27. 01. 2017 Jakub Ročňák Cestování

Už během cesty jsem si slíbil, že se sem musím vrátit. Šestnáct dní na tuhle úžasně rozmanitou zemi je asi tolik, jako decilitr vody na napojení stáda volů. Chile se vám svými úchvatnými přírodními scenériemi dostane pod kůži stejně snadno jako opojná chuť místního vína. Jakmile jednou ochutnáte, chcete si ten zážitek dopřát znovu. A znovu!

Od východní hranice, kterou tvoří Tichý oceán, je to k té západní v průměru 144 km. Vydáte-li se ale od severu na jih, vystřídáte hned čtyři podnebná pásma. Od hranic s Peru a Bolívií a nejsušší místo na světě Arica, přes poušť Atacama a subtropy středního Chile až po nejjižnější oblasti Ohňové země, v nichž vládne polární klima, je to bezmála 4 500 km. Pro představu, to je zhruba vzdušná vzdálenost mezi Brnem a afgánským Kábulem.

V Santiagu je zážitkem i cesta MHD
Zhruba na půli cesty mezi severní a jižní hranicí, asi devadesát kilometrů od pobřeží Pacifiku, obklopeno majestátnými šestitisícovými vrcholky And, leží hlavní město Santiago de Chile. Téměř každý třetí Chilan žije právě tady. Malebné historické centrum, až na několik budov hodných pozornosti kolem Plaza de Armas, byste tu hledali marně, a město neoplývá ani nikterak dlouhým seznamem „must-see“ atrakcí.

Za zážitky ale není třeba chodit daleko, postačí i jízda autobusem MHD. Místní řidiči jezdí stylem „protřepat – namíchat“ (nebo spíš namíchnout). Mezi jednotlivými zastávkami se snaží vymáčknout z rozvrzaných autobusů, co motor dovolí. To samé platí následně i o brzdách. Rozmístění či snad sama existence zastávek jakoby řidiče konstantně překvapovala a zastavují u nich za ohlušujícího skřípění až na poslední chvíli. Setrvačná síla pak s cestujícími dělá divy. Zvlášť s těmi, co mají na zádech 17kilovou krosnu a nejsou na tento způsob přepravy zvyklí. Ať žije řádně protřepaný turista.

Osobitě ušmudlané kouzlo metropole stačíte vdechnout během dvoudenní návštěvy. Santiago se navíc často halí do smogového oparu, s vdechováním tedy raději opatrně. Nejlepší bude zvolit si směr a z města brzo zmizet.

Vzhůru do země racků, totiž tučňáků
Pokud přijmete, že i přešlap je součástí hry, nikdy to pro vás nemůže dopadnout špatně. Když jsem se tedy z hlavního města vydal na více než 700kilometrovou pouť na sever za vidinou setkání s tučňáky a dost možná i velrybami, a až téměř na místě zjistil, že národní rezervace je zrovna na týden uzavřená, neznamenalo to katastrofu. Jen to vyžadovalo operativní změnu plánu. Dám si rande s tučňáky jinde!

Otočka. Zpět do hlavního města. Protáhnout nohy, vyčurat a šup do dalšího autobusu směr jih. Cílová stanice Ancud, Chiloé. Dalších tisíc sto kilometrů. Jeden přestup, kratičký přejezd trajektem a už jsem na místě. Chvála komfortu chilských dálkových autobusů. S dekou a polštářem, které dostanete od řidiče, se s v nich spí náramně.

Ostrov Chiloé, v jazyce původních obyvatel Země racků, leží na samé hranici Patagonie. Většinu z jeho plochy pokrývají rašeliniště a husté lesy, klima je mírné a vlhké. V praxi to znamená, že se ani v létě teplota nepřehoupne přes dvacítku a pláštěnka je povinná výbava. Místní indiánsko-španělští míšenci Chilotes žijí nejčastěji v barevných dřevěných chatrčích obložených došky. Domky na pobřeží pak stojí na několikametrových kůlech a nazývají se palafitos. Krásné dřevěné kostely rozeseté po celém ostrově tu připomínají období christianizace. Šestnáct z nich je dnes součástí světového dědictví UNESCO.

Mým hlavním cílem na ostrově byla rezervace Puñihuil, v níž žije kolonie tučňáků Humboldtových a Magellánských. Pršelo. Loď, z které jsme pozorovali legrační ptáky poskakující po ostrých útesech, se pohupovala na vlnách a mně se mlžily brýle. Ale byl to zážitek. Konečně jsme se setkali „tváří v tvář“! A teď už cestou necestou, pomalu zpátky na sever.

Máte chuť vyrazit na cesty? Vybavte se kvalitním oblečením třeba od Napapijri, italské značky se severskou image, která úspěšně kombinuje ležérní styl se sportovním, inspirovaným dobrodružstvím a polárními průzkumy. Nebo vyrazte do obchodu švédské značky Peak Performance, která se zaměřuje na funkční a zároveň stylové oblečení.

Vulkány, jezera a živoucí fosilie
Cestu zpět do Santiaga jsem si okořenil návštěvou několika národních parků. Byla to spíš ochutnávka (pro všechny smysly), čas byl neúprosný. Ráno jsem v krátkých rukávech balil stan u jezera Llanquihue, abych už za pár hodin v čepici a rukavicích shlížel na jezero zhruba z dvoukilometrové výšky ze zasněženého vulkánu Osorno. Později odpoledne jsem obdivoval vodní masu vodopádů Saltos del Petrohué a večer se ukládal ke spánku u průzračného tyrkysového jezera Dos Santos.

V Pucónu, základně pro adrenalinové sporty, už o 350 km jinde, jsem vyrazil na rafting po blízké řece i na trek do národního parku Villarica, pojmenovaného podle stejnojmenného vulkánu a jezera, u něhož Pucón leží. O kus blíže Santiagu jsem se procházel po lávových polích vulkánu Lonquimay a obdivoval husté araukáriové lesy v národním parku Malalcahuello-Nalcas. Araukárie chilské, česky též blahočety, jsou impozantní endemické stromy, které zdobily Zemi v téměř nezměněné podobě již před 150 miliony lety. I proto se jim přezdívá živoucí fosilie. Další četnou řadu rezervací a parků jsem ale ke svému smutku navštívit nestihl. I proto se hodlám (ne)jednou vrátit a prošlapat ve zdejších kopcích a lesích boty!

Chuť lesních plodů
Každá cesta má svou dominantní vůni a chuť. Ta moje po jihoamerickém Chile chutnala po ostružinách a černém rybízu. Hlavně pro mě ale měla příchuť poznání, že všechno se děje z nějakého důvodu a vždy bezpečně „tak, jak má“. Jakkoliv se to na první pohled nemusí zdát, skutečnost neexistuje sama o sobě, definuje jí především to, jak ji prožíváme. Jsou-li naše očekávání kladná, (nakonec) všechno dopadne nejlíp, jak je to možné.

Jak se tam dostat z Prahy?
Přímé letecké spojení neexistuje. Z Prahy do Santiaga tak budete minimálně jedenkrát, spíše i vícekrát přestupovat.

Kolik stojí letenka?
Při kombinaci více dopravců, zaplatíte za letenku od 14 tisíc korun výše.

Čím se tam platí?
CLP, chilské peso

Jaký je kurz?
1 000 CLP = 38,70 Kč

Kolik stojí pivo?
Otázka spíš zní – vážně chcete pít v zemi vyhlášené skvělým vínem pít pivo? Půllitr místního točeného si můžete dopřát za cca 50 Kč.

Co přivézt jako suvenýr?
Chybu neuděláte pletenou čepicí z Chiloé (Gorro Chilote), nebo pončem od místního kmene Mapuche. Surovinou pro obojí je vlna z lam a alpak, která patří k nejkvalitnějším přírodním materiálům na světě. Oblečení vás tak zaručeně udrží v suchu a teple i v drsné zimě na jihu Chile.