Poprvé v Africe

„Bezpečně jsem se během cesty cítila asi třikrát,“ říká ilustrátorka Ieva Ozola, která se vydala na běžecký závod do Etiopie.

Poprvé v Africe

11. 02. 2017 Aneta Štefánková Cestování

S lotyšskou ilustrátorkou Ievou Ozolou se znám asi tři roky. Skoro od chvíle, kdy se přistěhovala do Prahy. Vždycky mě fascinovaly její nápady – třeba projekt, kdy každý den do skicáku vodovkami namalovala jedno místo nebo moment, který ji potkal, a obrázek pak vyvěsila na Instagram.

Koncem loňského roku se zase jako vášnivá běžkyně s partou několika dalších žen vypravila do Etiopie, kde absolvovala závod Great Ethiopian Run. Jaké dojmy v ní Afrika napoprvé zanechala?

Nad šálkem kávy v jedné pražské kavárně vypráví o tom, že ji země překvapovala na každém kroku. Třeba tehdy, když zjistila, že v metropoli Addis Adeba funguje systém hromadné dopravy, který nemá zastávky. „Řidič prostě jen zavolá třeba – ministerstvo! A kdo potřebuje, ten vystoupí nebo nastoupí,“ usmívá se umělkyně a cestovatelka, která ale do Etiopie vyrazila především za sportem.

Na Facebooku narazila na skupinu žen, jež hledaly poslední členku výpravy,
která by se s nimi vydala na mezinárodní dobročinný běh Great Ethiopian
Run. Každý z účastníků si koupil tričko a mohl si vybrat, který charitativní projekt touto částkou podpoří – Ieva přispěla na pomoc znevýhodněným dětem.

„Trasa našeho běhu měřila 10 kilometrů, což není tolik, navíc pro Etiopany to znamená vzdálenost od kmenu ke kmenu, tedy běžnou denní rutinu. Jenže pro nás to bylo díky geografickým podmínkám, protože Addis Adeba leží 2000 metrů nad mořem. Proto nám trať trvala 1 hodinu a 18 minut,“ popisuje Ieva a dodává, že atmosféra běhu byla i přesto
nezapomenutelná.

„Pro africké běžce to nebyl závod, ale spíš party. Na trati hráli dýdžejové, místní se u nich zastavovali, tančili, zpívali, a pak zase pokračovali. V cíli, když jsme dostali medaile, se s námi fotili, protože jsme byli jedni z mála cizinců,“ popisuje Ieva, která si pobyt prodloužila a měla možnost nahlédnout i do běžného života místních.

„Nikdy nezapomenu na pracující děti, které jsou k vidění všude kolem. Pokud si rodiče nemohou dovolit koupit dítěti školní uniformu, nemůže nastoupit do školy. Proto děti musí pracovat a pomáhat živit rodinu. Fungují tam ale neziskové společnosti, které se snaží tuto situaci napravit.“

Kvůli velké korupci a propastným rozdílům mezi bohatými a chudými Etiopany (střední třída tu v podstatě neexistuje) občas v ulicích dochází ke konfliktům. „Běžně vidíte ve městě lidi se zbraněmi, nosí je někdy i děti. Na radu zkušenějších cestovatelů jsme byl obezřetní, doporučuje se nenosit výrazné šperky, abychom jako cizinky nepřitahovaly ještě větší pozornost. Upřímně, bezpečně jsem se tam cítila asi třikrát, jinak jsem byla pořád ve střehu,“ říká Ieva.

Zajímavým pocitem pro ni také bylo, že v zemi nefungují sociální sítě. „Vláda se bojí, že se lidé přes ně začnou radikalizovat a organizovat protesty podobně jako na severu Afriky. Místní ale vytvářejí speciální aplikace propojené se servery, přes které se třeba na Facebook stejně připojí.“

Poctění medovým destilátem
Co ale mladou umělkyni uchvátilo, byla rozmanitá krajina. Každých třicet nebo čtyřicet kilometrů se měnil ráz krajiny, viděla tedy různé úrodné i neúrodné oblasti od pouště po deštný prales. Zemi poznávala spolu s ostatními cestovatelkami v džípech s etiopskými průvodci.

„Viděli jsme turisticky oblíbená místa jako jezero Wenchi v kráteru sopky s horkými prameny a vodopády, zelené údolí Omo a navštívili jsme několik kmenů jižní Etiopie. Tam jsme také ochutnali národní jídlo indžeiru, tedy tenkou placku, do které se balí maso nebo zeleninové směsi s tradičním kořením a omáčkami. Zažili jsme také kávový obřad, místní nám ukázali zpracování kávy od čištění a pražení po přípravu. Nejlepší byl ale rybí guláš, jantarové pivo a medový destilát, který se běžně servíruje jen pro zvláštní obřady a svatby. My jsme jím byli poctěni,“ říká Ieva s tím, že ačkoliv nebyly všechny chvíle během cesty snadné, Etiopie v ní nechala hluboký dojem.

„V zemi je vysoká zločinnost, lidé žijí v chudobě, přestože tvrdě pracují. Cesta mi ukázala, že si musíme vážit toho, co máme. Byť jsem hodně kosmopolitní, bylo pro mě náročné chápat jejich náturu a myšlení, to se určitě nedá pochopit během jednoho pobytu. Etiopie je ale
určitě místem, kde se na život můžete podívat z jiného úhlu.“

Plánujete dobrodružnou cestu? Vyrazte pro funkční oblečení do prodejny Peak Performance, NordBlanc nebo Napapijri.