Myanmar - země tisíce pagod

Luxusní autobusy, kari na tisíc způsobů a obětaví lidé v sukních.

Myanmar - země tisíce pagod

15. 09. 2016 Barbora Šuffnerová Cestování

Země ležící na západ od populárnějšího Thajska se mezi turisty netěšila dobré pověsti. Od roku 1962 tu trval vojenský režim, na který se snášela kritika kvůli nedodržování lidských práv. Diktatura padla v roce 2011, politická situace se zvolna začala měnit, k čemuž pomohlo i zvolení opoziční političky Su Ťij do Sněmovny reprezentantů. Dnes země přitahuje zahraniční návštěvníky hlavně množstvím buddhistických chrámů a západem „nezkaženým“ životem místních obyvatel.

Roky jsme váhali, zda už konečně nejet do Asie, ale vždycky jsme skončili chozením po horách. Konečně jsme to rozlouskli. Jedeme! Ale kam? Když už něco nového, tak pořádně. Žádné profláknuté destinace. Myanmar, jak se Barma oficiálně jmenuje od roku 1989, nám nakonec učaroval nespočtem chrámů, různorodostí lidí s jejich přístupem k životu a atmosférou, která se nedá s naší každodenní srovnávat.

Před cestou do země na pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře je ale dobré si pár věcí ujasnit:

1. Pokud chcete jet také, nic vám nebrání. Víza je od roku 2014 možné vyřídit online.

2. Jestli čekáte, že letenku chytíte v akci a na místě vše stojí pár korun, jeďte v Asii jinam. Moc toho tam nelétá a ubytování je řízené vládou, tak si to v dolarech pěkně zaplatíte.

3. Barma si nechce pokazit křehkou reputaci, tak se o cizince bojí a stará se o ně. Nekoupíte si tedy ani mapu na trek, neb když se ztratíte, tak bude odpovědný ten, kdo vám ji prodal. Opovažte se také osočit někoho, že se vám v autobuse něco ztratilo. Pykat bude řidič.

4. Peníze. Zdá se, že většina žádné nemá. Stačí jednoduché obydlí z rohoží, misku na rýži a jedny svršky, hlavně aby bylo na smartphone. Ten mají všichni, i ti co sedí v odpadcích na ulicích. Peníze se také darují v chrámech, které jsou plné různě "obětovaných" bankovek. Úzkostně peníze ani nehlídají. Stánkaři je mají v košíčku kdesi vedle stánku, zatímco se na druhé straně vybavují se sousedem.

5. Odpadky. Ve městech, hlavně v Yangonu, jsou všude i přes poučné cedule, jak zacházet s obaly. Turisty dokonce nabádají, ať místním ukazují, jak vyhazovat do koše. Zatím tam asi nebylo turistů dost.

6. Název země vyslovují jako „Mňámar“, ale jídlo je překvapivě omezené. Je to hlavně kari, na kterém stoji centimetr oleje, aby se nakazilo... Můžete si ještě vybrat jestli budete mít maso kozí, kuřecí nebo nějaké ty vnitřnosti. A to celé s rýží. Najde se samozřejmě i pár výjimek, ale dost často se jedná o vliv z vedlejší Indie a nebo Číny. Než se kari přejíte, je vlastně chutné.

7. Buddha, kam se člověk podívá. Svatostánek bývá jediná zděná budova ve vesnici, jež bývá složená z chatrčí a domečků z krouceného plechu. Rekordním počtem Buddhů se pyšní jeskyně u města Pindaya, kde jich jsou tisíce naskládané na jednom místě. Případně je Buddha, ať už ležící, či sedící, tak velký, že obývá menší hangár.

8. Kromě Buddhy vyznávají i duchy, takže objevíte chrámy s divnými figurínami a s vybavenými pokoji. Pro nás kýč, ale pro Barmu výraz luxusu. Například chrám na Mt. Popa je skvělým příkladem.

9. Skupinové řízení je hezkou ukázkou potřeby dát každému nějakou práci. Občas se vám stane, že v autobuse jeden Barmánec točí volantem, druhý mu řadí a třetí buď jen mluví za jízdy s řidičem, nebo mu pomáhá orientovat se v dopravních značkách.

Jestli čekáte, že letenku chytíte v akci a na místě vše stojí pár korun, jeďte v Asii jinam.

10. Pokud se v Barmě přepravujete autobusy, tak poznáte, že se naše „žluté“ mají za co stydět. Pokud jedete přes noc, luxusní autobusy poskytnou kartáček, pastičku i vlhčené ubrousky. Přikrýt se můžete pěkně čistou a měkkou dekou. Sice se nevyspíte, protože silnice je tankodrom, ale péče o vaše pohodlí je velká.

11. Rychle poznáte, kde si na turisty už zvykli a kde jsou novinka. Pokud máte to štěstí, že jste v málo navštěvované oblasti, tak vám bude řidič taxíku vracet pořád dokola ten dolar, co jste mu dali jako spropitné. Argumentovat bude tím, že co jste si předtím domluvili, stačí. Nicméně, někde už se otrkali, takže čekejte opak. Příkladem je třeba jezero Inle.

12. Ženy a muži jsou si rovni v oblékání, všichni jsou zamotaní v sukni. Jen s tím rozdílem, že ženy si ji omotají okolo pasu a cíp zastrčí do kraje, a muži si dělají vepředu velký uzel. Rovnost ale neplatí všude, existují zejména náboženská místa, kam ženy nesmějí a mnišky mají horší postavení než jejich mužští kolegové.

13. Lidé jsou milí a snaží se všemožně pomoci. Když se ptáte na cestu, budou si vás tak dlouho předávat, až najdou někoho, kdo cestu zná. Pokud jste navíc vysoký bílý muž s vousy, tak se s vámi budou i velmi rádi fotit. Hlavně místní pubertální chlapci.



Jak se tam dostat z Prahy?
Letadlem s několika přestupy.

Kolik stojí letenka?
Zpáteční vyjde zhruba na 25 000 korun.

Čím se tam platí
Myanmarský kyat (čteno čat).

Jaký je kurz?
Za 1 USD dostanete zhruba 1000 kyatů.

Kolik stojí pivo?
Mají vlastní značku Myanmar lager, stojí okolo 4 000 kaytů.

Co přivézt jako suvenýr?
Z Baganu malbu barvami s pískem, z treku Kalaw k jezeru Inle výrobky místních kmenů např. pletené tašky přes rameno. Obecně pak zelený čaj.