Svět podle Jana Čapka

Patřím do každodenního života lidí, aniž by o tom věděli.

Svět podle Jana Čapka

19. 10. 2016 Dana Nerudová Inspirace

Jan Čapek je úspěšný český designér, který stojí například za podobou lahví Mattoni, piva Kozel, Kofoly, nafukovacích hraček, vypínačů a dalších předmětů, které nám projdou rukama každý den. A také je blázen do jízdních kol.

Jak vidíte sám sebe?
Cítím se jako malé kolečko, nebo zrnko písku v projektu našeho lidského druhu. Ultimátně to asi nic extra není, protože nás jednou pohltí nějaká jiná galaxie a všechno skončí. Ale v rámci tohoto času se zkrátka cítím jako součást nějakého projektu, do kterého se snažím přispět tím, co umím. V rovině biologické je můj úděl se rozmnožit. To splněno mám.

Jakou fázi své designérské činnosti máte nejraději?
Já mám nejraději dvě fáze. První je ta, kdy se začne rodit finální nápad a člověk cítí, že z toho něco bude. Ta je super. Všechno ostatní je práce a nepříjemná záležitost. Třeba ta fáze začátku, hledání, a pak zase to zpřesňování a dodělávání. To také není ono.

Je nějaká vlastnost, kterou byste si rád přikoupil, kdyby to šlo?
Rád bych byl schopen dělat víc věcí najednou. Ještě více, než umím teď.

Co na svém životě milujete nejvíce?
Rozmanitou pracovní dobu.

Co nového jste se v poslední době naučil?
Když se člověk objeví v nenadálé situaci, může se setkat s nějakým invazivním jedincem, který je třeba přehnaně asertivní nebo agresivní. To dokáže člověka zaskočit. A já se učím v těchto situacích správně reagovat. To je takové moje celoživotní vzdělávání.

Co se podle Vás na světě málo slaví?
Víte, já si myslím, že se slaví moc. Slaví se všechno. Já si naopak myslím, že by se mělo slavit míň.

Rád bych byl schopen dělat víc věcí najednou. Ještě více, než umím teď.

Kdybyste mohl být nějaký předmět, dejme tomu dárek, co by to bylo, jak by to vypadalo a komu byste chtěl být věnován?
Já bych byl pravděpodobně asi rámem kola. Byl bych z titanu s luxusně provedenými sváry. A ten rám by se dědil z generace na generaci v našem rodě.

Je něco, co Vaše oko estéta dráždí každý den?
Ano. Nejvíce mne dráždí betonové lavičky s dřevěnými reklamními plochami. To považuji za největší zločin spáchaný na České republice po roce 1989. Majitele té firmy bych za trest nechal viset na vánočním stromku na Staroměstském náměstí v outdoorových kostkovaných kalhotách Rejoice. Existence těchto kalhot je totiž druhý největší zločin na České republice.

Co byste poradil svému staršímu já?
Nenechat se zlomit. Vydržet.

Máte nějaký nesplněný designérský sen?
Asi je to práce pro významné zahraniční firmy. V Čechách už jsem dělal pro skvělé firmy a když se to podaří i v zahraničí, tak to bude super.

Co rád pozorujete?
Já pozoruji všechno. Pozoruji tvary, hmoty, jejich proporce, barvy. Jako designér pozoruji pořád jak co vypadá, jak co funguje. Nejradši se ale dívám na kola. No a poslední dobou zjišťuji, že se na Facebooku rád dívám na videa o tom, jak se spolu kamarádí roztomilá zvířátka.(smích)

Jak by vypadal Váš ideální den?
Vstanu, na Ebay najdu komponent, který zrovna přesně potřebuji, a úspěšně ho vydražím v aukci. Potom začnu montovat kola. Až úspěšně utáhnu všechny šroubky, odjedu do krámku s koly, a tam budu s lidmi rozebírat, jak jsem ty šroubky utahoval. Večer přijdu domu a na Ebay vydražím nějakou věc na kolo.

V čem se u Vás projevuje živočišno?
Když je člověk na volné noze, tak musí svoje animální pudy používat víc, než když je zaměstnaný. Je hozený do té vody žraloků a musí se otáčet.

Dělal jste někdy něco úplně mimo směřování své duše?
Ano, po střední škole jsem po několika měsících nicnedělání několik měsíců pracoval v bezpečnostní agentuře. Exkurze do tohoto světa byla velmi zajímavá (smích). No, zkrátka, jako ostraha měl člověk hodně času na přemýšlení. Bylo to období velikého duševního rozvoje.

Co si myslíte, že je esencí Vašeho úspěchu?
Úspěch je všude stejný. Je to kombinace vytrvalosti, talentu a komunikačních schopností. Ta vytrvalost a urputnost je důležitá. Když člověk dostatečně dlouho tlačí na jedno místo, tak ten úspěch vždycky přijde.