Za všechno může čas

Příběh originálních českých hodinek WooWa.

Za všechno může čas

03. 11. 2016 Redakce Design

Život se s Pavlem Tesaříkem zrovna nemazlil. Ze ztráty rodičů si ale dokázal vzít zřejmě to jediné kladné, co taková tragédie může člověku dát. Rychleji dospěl, a přestože měl obrovské štěstí a oporu v prarodičích, od dětství měl na paměti, že je důležité postavit se brzy na vlastní nohy a umět na nich stabilně stát. Podařilo se. Ač nestudoval design a neučil se hodinářem, vymyslel vlastní dřevěné hodinky, které dnes s úspěchem prodává do celého světa.

„Tak tady to celé vzniklo,“ otvírá dveře do pokoje studentského bytu v Šumperku mladý inženýr. Tři krát čtyři metry, dvoulůžko, malá šatní skříň a stůl s notebookem, u kterého proseděl stovky hodin, než vznikly první originální dřevěné hodinky, které později obsadily veškerý volný prostor v místnosti.

Příliš těžké časy
„Já jsem byl vždycky hodinkovej,“ usmívá se, „ale nikdy by mě nenapadlo, že se jednou budou vyrábět hodinky podle mého návrhu a že si je vůbec někdo bude chtít koupit. Vlastně tomu dodneška nemůžu uvěřit,“ neskrývá nehrané nadšení Pavel Tesařík, skromný mladý muž, který až příliš brzy poznal, co je v životě opravdu důležité. „Nestavím peníze na první místo, naučil jsem se vyjít s málem, a došel jsem k tomu, že nejdůležitější je zdraví,“ říká vážně. Je ve věku, kdy se nad zdravím moc nepřemýšlí, on ale moc dobře ví, o čem mluví. Jeho rodičům zdraví i štěstí chybělo, o tatínka přišel ve čtyřech letech, o maminku v jedenácti letech. Od té doby vyrůstal s prarodiči v Dolních Studénkách u Šumperku.

Když si za něčím jdeš
Přestože od dětství vždycky patřil k bystřejším, prarodiče ho spíš než do gymnázia dali vyučit. „Po základce jsem šel na obor obchodník, byl výuční s maturitou. Babička s dědou chtěli, abych pak šel pracovat, báli se, že by mě vzhledem k jejich věku nemohli na škole živit. Ale já jsem po maturitě chtěl ještě studovat a přihlásil jsem se na Hornicko-geologickou fakultu na Báňské univerzitě v Ostravě,“ vypráví Pavel s tím, že při škole pracoval, aby bylo na kolej a na párky v rohlíku. Díky diplomu by prý teď mohl být průvodcem v zavřených dolech, on ale uznal, že tudy cesta nevede. Jenomže k hodinkám to bylo ještě pořád hodně daleko. „Nechtěl jsem zůstat jenom u bakaláře, a tak jsem nastoupil na navazující studium Komerční inženýrství v oblasti surovin a rozhodl jsem se, že si zařídím živnostenský list a začnu podnikat, protože kdy jindy, než při škole, kdy máte jistý polštář a kde bydlet. Přemýšlel jsem o vlastních dřevěných hodinkách, a tak jsem si na ně zpracoval diplomovou práci. Ta mě posunula o velký kus dál, protože do té doby jsem používal selský rozum, ale nikdy jsem nic nemusel propočítávat a neřešil žádný byznys plán,“ směje se při vzpomínce na prvopočátky svého úspěšného podnikání. Diplomku obhájil nejlépe z ročníku a začalo mu být líto, že jeho vysněné hodinky zůstaly jenom na papíře.

Když pochopil, že jeho ruce nejsou tak zručné, aby si hodinky, které si nakreslil ve Photoshopu na svém notebooku, sám vyrobil, začal se pídit po výrobci. „Strašně jsem si přál stoprocentně české hodinky, ale zjistil jsem, že by byly jednou tak drahé a navíc jsem nesehnal nikoho, kdo by mi uměl vyrobit ciferník. Vzdal jsem to. Vyrábí se sice v Hong Kongu, ale tady,“ ukáže na židli v rohu svého pokoje, „se balí a vymýšlí,“ poklepe ukazováčkem k pravému spánku.

Chlapče, raději nepodnikej
Dobře, teď to asi vypadá, že si Pavel Tesařík ve studentském bytě několikrát do týdne zabalí pár hodinek a pošle je někomu, kdo nějakým omylem zadal do internetového vyhledávače WOOWA (neboli wood watches neboli dřevěné hodinky) a pak nějakým nedopatřením kliknul na tlačítko Koupit. Tak to pozor! Pavel Tesařík posílá měsíčně desítky svých hodinek do celého světa. Jsou v Chille, v Austrálii, Japonsku, v Jihoafrické republice i v Americe, většinu ale zatím stále skupují Češi. Ještě vloni na podzim měl jen dva základní druhy, dnes jich nabízí šest a brzy přibydou další dva, které pojmenoval po svých prarodičích. Jan a Marie. Ti jsou dnes na vnuka právem hrdí, když ale před necelými dvěma lety přišel s tím, že začne podnikat a kolik peněz to v začátku bude stát, málem je trefil šlak. „Báli se, že prodělám kalhoty, když jsem jim pak ale řekl, kolik jsem vydělal prodejem první várky, babička zalomila rukama a prosila mě, abych si ty peníze schoval pod polštář a už žádné další nenakupoval. Chápal jsem ji, do té doby jsem vydělával jednotky tisíc korun po brigádách a najednou přišly desítky. Ale já jsem nechtěl skončit,“ přiznává a šibalsky se ušklíbne.

Vyrobeno z lásky
Lidé si hodinky Woowa oblíbili nejenom proto, že je teď prostě v módě nosit přírodní materiály, ale jsou také bezvadným dárkem už proto, že si na ně mohou nechat vygravírovat jakýkoliv vzkaz. „Nejčastěji asi Miluji tě nebo jména s vysokoškolskými tituly. Ale nedávno, když jsem gravíroval text Vezmeš si mě, jsem si uvědomil, že jsou tyhle hodinky součástí důležitých okamžiků v životě lidí. Byl to opravdu těžko popsatelný pocit.“