Chci povýšit pití na umění

Barman Jiří Němec touží vymyslet drink, který by se míchal na celém světě.

Chci povýšit pití na umění

14. 12. 2016 Dana Nerudová Jídlo

Čeští barmani patří k nejlepším na světě a jedním z těch, kteří kvalitu barmanské scény formují, je Jiří Němec – barman a v současné době světový ambasador Becherovky se spoustou ocenění a zkušeností z Evropy, Asie a Austrálie. Jeho cíl je jasný – chce, aby si lidé koktejly nespojovali s opilostí a bujarými večírky, ale spíše s uměním, životní cestou a odborností. Podaří se mu to?

Kde začíná tvůj příběh barmanství?
Na hotelové škole, kde jsem zjistil, že mě míchání koktejlů baví. Následovala první praxe, první úspěchy a příběh se rozvinul z Čech do Austrálie a dalších koutů světa. A z barmanské cesty se stala barmanská dálnice.

Jaké byly zásadní zlomy, které tvou kariéru formovaly?
Je to v podstatě vždycky nějaký úspěch. Jako když pes dostane za dobré cvičení pochoutku. Velkým zlomem bylo, když mě vyhlásili nejlepším barmanem Austrálie. Tehdy jsem si řekl, že to má teda asi opravdu cenu dělat. V roce 2007 jsem potom otevíral první podnik, který získal spoustu ocenění jako nejlepší barový team, nejlepší barové menu a tak dál. Pak přišla významná cena za nejlepší barové menu, které jsem sestavoval. To jsou vždycky ty mety, které mě nesou dál a dál. Nevím, jestli výš a výš, ale dál určitě. A dále jsou to lidé. V pohostinství je to jenom o lidech. A ty já měl kolem sebe vždy skvělé. Samozřejmě, že jsem dostal i několikrát nakopáno do zadku, ale to k tomu patří.

Kdybys byl nápojem, jakým nápojem bys byl a kdo by tě měl vypít?
Byl bych vlašským ryzlinkem z Moravy a vypít by mě měla moje budoucí družka, o které ještě nevím.

Projevovaly se nějak tvé barmanské tendence i v dětství?
Ne, já k barmanství přičichl opravdu až na škole. Nemám k tomu takový ten pohádkový příběh, že můj táta byl barman a že jsem mu ve čtyřech pomáhal v hospodě. Ale táta byl vinař a to se snad také počítá.

Který detail své práce miluješ nejvíce?
Mě baví estetično, kompletovat drink do posledního detailu. Kdybych to měl zobecnit, tak mě baví kreativita.

Nejdivnější nápoj, co jsi kdy pil?
Asi velbloudí mléko v Kazachstánu. Tam jsem se rozmýšlel, jestli ochutnat, nebo ne.

Jak jsou na tom bary v Čechách?
Všechno se zlepšuje. Napočítal bych třeba patnáct až dvacet barů, kam bych svého kamaráda expata na slušný drink klidně vzal. Jsme tady technicky zruční a většinu koktejlových barů vlastní barmani. To je plus. Je v tom srdce i dřina. Chybí mi tu ale mezinárodní barmani - ten mix, kdy za barem je jeden Američan, Skot a Australan. V takovém momentě totiž dochází k tomu nejlepšímu propojování poznatků a svět barmanství to žene kupředu. Taky mi chybí interiérový design a kultura pití. Máme tu bohužel nějakou historii a zvyky, které se ale nedají nějak zlomově měnit, na tom se dá jenom pracovat.

O čem sní barmani?
Snem barmana je novodobý klasický drink - tedy neoklasik. Máme klasické drinky, jako je Margarita, Daiquiri, Negroni, receptury, které vznikly v minulosti a jejich sláva trvá. Neoklasik je koktejl, který byl vymyšlen v současnosti a stává se z něj klasika. Těmi se stal například Penicilin, Espresso Martini, Cosmopolitan… Vymyslet právě ten drink, který za několik let budou umět namíchat ve všech barech světa, to je pro barmana nejvíc